Věznice v České republice se rozdělují na vazební věznice, v nichž jsou drženi obvinění, kteří byli soudem vzati do vazby, a věznice, v nichž odsouzení vykonávají trest odněntí svobody. V současné době je v Česku 10 vazebních věznic a 25 (běžných) věznic, jejichž ostrahu a správu provádí Vězeňská služba České Republiky. Muži se umísťují odděleně od žen, obvinění odděleně od odsouzených. Zpravidla (v závislosti na kapacitních možnostech) by se měli dále odděleně umísťovat odsouzení recidivisté od prvotrestaných, odsouzení za nedbalostní trestný čin od odsouzených za úmyslný trestný čin, trvale pracovně nezařaditelní odsouzení, odsouzení s duševními poruchami a poruchami chování, jakož i odsouzení s uloženým ochranným léčením. Obdobná pravidla pro separování kategorií platí i u obviněných ve vazebních věznicích - význam má forma zavinění a závažnost stíhaného trestného činu. Dále se odděleně umísťují obvinění, u nichž je dána koluzní vazba a spoluobvinění, proti nimž je vedeno společné řízení.
Ochranné léčení je opatření, které se ukládá v trestním řízení tzv. nepříčetným pachatelům. Existují dvě formy, a sice ústavní a ambulantní. V obou případech platí podmínka, že pachatelův pobyt na svobodě musí být nebezpečný. Ochranné léčení se vykonává především v psychiatrických léčebnách, většinou se jedná o specializovaná oddělení, např. sexuologických. U ambulantní formy léčení je léčba nařízena soudem ambulantně a nedochází při ní k omezení osobní svobody osob. Jsou ovšem povinni plnit podmínky ambulantní léčby, např. pravidelně navštěvovat svého psychiatra. Ambulantní forma může být přehodnocena na ústavní a naopak. O přeměnu může požádat i samotný pacient a konečné slovo má soud. Ochranné léčení nemusí být časově omezeno, pak potrvá do té doby, dokud to vyžaduje jeho účel. O ukončení obou forem léčení rozhoduje rovněž soud, obvykle se tak děje na návrh ošetřujícího lékaře.
1. ledna 2009 došlo ke změně trestního zákona. Ochranné léčení je časově omezeno dobou nejdéle dvou let. Před skončením požadované doby soud přezkoumá, zda ochranné léčení stále plní svůj účel. Rozhodne-li, že je ochranné léčení i nadále nutné, prodlouží jej, ale jen maximálně o další dva roky. Soud může ochranné léčení prodloužit i několikrát.
Věznice Jiřice je nápravné zařízení, které stojí nedaleko středočeské obce Jiřice v okresu Nymburk. Je profilována jako věznice s ostrahou s oddělením pro výkon trestu s dozorem. Trest zde vykonávají pouze dospělí muži. Celková kapacita je 602 míst, z toho 120 pro oddělení s dozorem. Věznice má více než 310 zaměstnanců, z toho téměř 200 příslušníků vězeňské a justiční stráže. Jiřická věznice vznikla v polovině 90. let 20. století rekonstrukcí kasárenských objektů, které v minulosti sloužily jako hlavní velitelství sovětských vojenských jednotek (nedaleko odtud leží někdejší centrum sovětské okupační armády – Milovice). Zřízena byla rozkazem ministra spravedlnosti ze dne 1. srpna 1991. Zprovoznění věznice předcházely dvě etapy rekonstrukce. První z nich, během které vzniklo 120 míst v oddělení s dozorem, byla ukončena v polovině roku 1994, druhá byla ukončena v říjnu 2001. Do plného provozu byla věznice uvedena ještě před ukončením rekonstrukčních prací dne 10. Července 2000. Vedení věznice usiluje o vysokou míru zaměstnanosti vězňů. Ti většinou pracují mimo objekt věznice v zemědělské nebo strojírenské výrobě, příp. uvnitř věznice v kuchyni, skladech, truhlářské dílně apod. Odsouzení mají také možnost dobrovolně pracovat v neplacených činnostech, jako jsou pomocné práce v sadu a při úklidu venkovních a vnitřních ploch věznice.Pro vězně jsou zajištěny vzdělávací programy, výuka cizích jazyků nebo základů výpočetní techniky, pracovníhoi trestního práva a forem sociálního zabezpečení. Po úspěšném ukončení lze získat certifikát, který slouží jako doklad o absolvování rekvalifikačního kurzu. Výrobky z rukodělného kroužku věznice poskytuje dětem z dětských domovů, ústavům sociální péče či mateřským školkám. Věznice spolupracuje sprobační a mediační službou, církvemi a různými nevládními organizacemi a je v úzkém kontaktu se sociálními pracovníky.